Útržky ze života

Vždy je důvod k úsměvu

11. června 2016 v 20:48 | Magna
Milí drazí čtenáři,

moc se vám omlouvám, že jsem dlouho nepřidala článek. Došly mi nápady na témata článků a nechtěla jsem za každou cenu psát na úkor kvality. Hodně jsem na vás myslela a doufám, že mi odpustíte. Na blogu čekejte změny, budu přidávat články, které se budou věnovat pozitivnímu myšlení a mým myšlenkám. Pokud přečtu nějakou knihu, pak se můžete těšit na recenzi a možná i přidám nějakou novou básničku. Jen co bude více času, tak předělám menu a design. Články se budu snažit psát pravidelně, počítám jednou týdně.

A teď k tomuto článku. Budu psát o dnešním dni, ve kterém jsem ze začátku měla znuděnou náladu, ale pak se rozveselila. Ráno jsem byla šest hodin na brigádě. První dvě hodiny uběhly kupodivu rychle, ale od třetí hodiny se čas táhl jako těsto. Dál jsem přišla domů, snědla oběd, nachystala věci a šla s kamarádem na koupaliště. I přestože bylo chladno, já jsem byla natěšená na skokanský můstek a nemohla jsem si odpustit skoky ze tří a pěti metrů. Uplavali jsme dohromady deset bazénů a byli v páře.

K večeru jsem jela do obchodního centra, kde jsem si koupila nové oblečení, s kterým se vám chci pochlubit. Měla jsem trochu naspěch, tak jsem byla ve třech obchodech. Ten poslední byl NewYorker a z něj jsem si koupila všechny tyto věci:




Do těchto šatiček jsem se zamilovala na první pohled Usmívající se.













Konečně prázdniny

23. března 2016 v 18:05 | Magna
Ahoj, lidičky Usmívající se ! Tak už zase píši. Od doby, co jsem napsala minulý článek, se toho v mém životě tak moc nepřihodilo. Vlastně je to pořád stejné, co se toho kluka týče, spíš ještě horší. Potkávám ho ráno na zastávce, na chodbě ve škole, na hokeji a on mě naprosto ignoruje. Jsem asi průhledná, vzduch jsem Smějící se ! Ale to už se snažím hodit za hlavu.

STOP negativním myšlenkám! Na tento den jsem čekala dloooooouho! A konečně jsou prázdniny. Napíši vám své plány Nevinný:

Posilovna
Poslední dobou jsem posilovnu nějak zanedbávala. Zrovna dnes jsem na sobě měla svojí modrou mikinu. Obvykle v ní mám vyrýsované bicáky, až se bojím, aby mi nepraskly rukávy. A dnes jsem žádné pnutí látky necítila a svaly mi někam utekly Plačící. Budu muset svého líného ducha přinutit, aby začal zase cvičit. A to nemyslím jen v posilovně, cvičit se dá i doma. Já jsem si dala za úkol dřepy. Dřepování skutečně tvaruje nádherný zadek. Zkrátka chci se přiblížit k dokonalé postavě, jak jen to půjde (avšak jsem někde na začátku) Usmívající se.

Psaní
Můj příběh na wattpadu se blíží ke konci, už zbývá napsat jen konec. Nevím, jestli znáte ten pocit, když píšete hodně dlouho jeden příběh, třeba půl roku. V tom příběhu se promítá váš život a různé zážitky. V mém případě jsem psala proto, abych se uklidnila z rozchodu. Zkrátka jsem se snažila vypsat z mých špatných nálad a pomohlo mi to. Teď je to za mnou. Když si ten příběh zpětně čtu, tak zjišťuji, že se mi vlastně nelíbí. A začínám nový příběh. Bude to inspirace ze seriálu Hra o trůny, v mém provedení. Plánuji to psát sem na blog, ale to hodně předbíhám Mrkající.

Knížka
Od kamarádky jsem měla vypůjčenou jednu knížku. Když jsem ji dočetla, tak jsem si napsala na papír zápisky k té knížce, abych mohla na blog napsat recenzi. Jenže co se nestalo, papírek jsem někde v mém nepořádku ztratila a dokonce jsem i zapomněla název té knížky Křičící, juj. A jak bych mohla napsat recenzi na knížku, když ani nevím, jak se jmenuje? Nijak. Teď mám rozečtenou novou knížku a já doufám, že se mi podobná příhoda znovu nestane a vy se budete moct těšit na recenzi Usmívající se.

Výlet
Tenhle nápad mám vždy, když není volno. Říkám si: Jeď někam pryč od toho všeho, pročistit si hlavu! Zbývá mi jen, přemoc svojí neochotu k naplánování výletu. Ale to překonám, maximálně se projdu někde po okolí. Avšak když jsou ty prázdniny, tak bych to možná viděla na Prahu, procházení se po obchodech Usmívající se. To se ještě uvidí.

Úklid
Můj pokoj vypadá, jako kdyby tu vybouchla papírová BOMBA! Všude od shora dolů po stolech poházené papíry, no hrůza. Už se mi stává, že když něco potřebuji, tak to musím nejdřív najít. A navíc blíží se ty Velikonoce, tak to můžu spojit i s jarním úklidem Usmívající se.


Dál jsem měla v plánu udělat si nový design, protože se mi tento už moc nelíbí a chtělo by to změnu. To ale závisí na tom, jak se mi povede Mrkající. A teď vás jdu, všechny moje affs, oběhnout.

A co máte za plány vy?

Špatné období

14. února 2016 v 10:34 | Magna
Ahoj všichni čtenáři mého blogu,

tímto článkem bych chtěla trochu objasnit mou nízkou aktivitu. Osoba v mé rodině, na které mi hodně záleží, vážně onemocněla. Je už delší dobou v nemocnici, nejdřív byla na jednotce intenzivní péče a teď je na ARO. Na ARO jsou návštěvy zakázané, takže jsem ji dlouho nenavštívila.

Včera mi řekl děda, že mu lékař sdělil, že je to s babičkou hodně špatné. Jinak řečeno, že se živá z nemocnice nejspíš nevrátí. Prý se zjistilo, že ten nádor, který měla, se zase rozběhl. Taky, že má málo bílých krvinek a problémy s funkčností kostní dřeně. A hlavně, že se špatně udýchává.

Babička odjakživa byla při mně. Od malička jsem ji často vídávala, byla jako moje druhá máma. Taky kamarádka, které jsem všechno mohla povědět, která mi poradila. Zkrátka pro mě je to velmi důležitá osůbka a celé tohle je pro mě velmi těžké. Ještě není po všem, dnes ji půjdeme navštívit (ačkoli návštěvy jsou zakázané).


Pátek třináctýho

13. listopadu 2015 v 17:55 | Magna

Dnešní den mě nijak nepřekvapil až na jednu věc. Ve škole jsme měli hodinu angličtiny před velkou přestávkou, která trvá dvacet minut. Scházelo dvacet minut do konce hodiny a učitelka nám oznámila, že bychom měli očekávat cvičení požáru. Řekla nám, že pokud to nastane, že si máme sbalit věci, abychom se nevraceli zpátky do učebny. Se vším štěstím jsme zrovna byli v učebně až ve čtvrtém patře. Sledovala jsem na ruce hodinky a stále se nic nedělo. O patnáct minut později nám učitelka rozdávala papíry, na kterých byl článek o Díkuvzdání. Když jsem papír dostala, tak jsem si ho prohlížela a četla si článek pořád dokola (ani teď si z toho nic nepamatuju), protože jsem se nemohla soustředit. Mé myšlenky se neustále vracely k včerejšku (ten rozepíšu víc). V tom momentě se z rozhlasu ozval šílený zvuk připomínající praskání motoru. Pak nějaký hlas žáka oznamoval: "Hoří, evakuujte se!" Pak zase praskání motoru a znova tato vyřčená věta. Všichni si sbalili tašky. Učitelka si dokonce odběhla vedle do kabinetu, aby si taky sbalila. Ten zvuk v rozhlase mi lezl ale nehorázně na nervy. Asi po pěti opakování to naštěstí přestalo. Šli jsme po schodech dolů. Byli jsme ze všech tříd poslední, kdyby hořelo doopravdy, tak jsme uhořeli :D . Vyšli jsme ze školy a přešly silnici. Stoupli jsme si na kus louky podle tříd. Chvilku jsme tam stáli, pak zazvonilo na velkou přestávku a šli jsme zpátky do tříd. Dnes to byl normální školní den, při kterém se mi samozřejmě ani písemka nevyhnula. Ta byla však ohlášená, takže za to pátek 13. nemůže. Když jsem se vrátila ze školy, tak jsme si lehla na postel, poslouchala písničky a usnula. Ale tak ještě pátek neskončil, tak kdo ví, co se mi může stát.


No upřímně si myslím, že už to horší být nemůže. Včerejšek byl pro mě jako "pátek 13". Dozvěděla jsem se od kamaráda, který se to zas dozvěděl od svého kamaráda, který se baví s klukem, s kterým jsem něco měla. Prý ten kluk balí nějakou jinou holku. Naštvala jsem se a tomu klukovi napsala sbohem. Upřímně jsem si myslela, že už mě nechce, protože jsme za celých 14 dní nebyli venku, prý že nemá čas. Přitom ho moje kamarádka viděla ve městě, přeci pět minut na pokec si může najít každý, zkrátka nevěřím výmluvě "nemám čas". Tak bohužel všechno hezké končí, ovšem ten náš jako vztah byl ze začátku super, ale pak to šlo všechno do kytek. Psali jsme si a hádali jsme se přes facebook. Jo, taky si říkám, že je to dětinské, ale zkrátka se tak stalo. Takže nejspíš budu věřit na čtvrtek 12týho :D

ahoj

23. září 2015 v 16:04 | Magna
Ahoj, zdravím všechny své čtenáře. Na začátek se chci omluvit za předešlou neaktivitu. Myslím, že to taky znáte. Škola, musím se učit, jsem už ve druháků a jedem tvrdě už od začátku školního roku. Do konce týdne píšem dvě velké písemky (ani jednu pořádně neumím). Dál jsou kamarádi, byla jsem poslední dobou zaneprázdněna kámoškami. A kámošky skoro nikdy neodmítám, protože mít lidi, na které se můžete obrátit, je důležité. Poslední věc je nálada. Když není nálada, tak se vám nechce nic psát, chcete se jen z té špatné nálady dostat, odreagovat se a nepřemýšlet, co dát na blog. Odteď už budu přidávat víc článků i víc obíhat affs, takže se už na mě nezlobte.


Pokračuji v deníčku. Dnes jsem jela autobusem a koho nevidím. Přede mnou stojí dva kluci, jeden má brýle. Jeho obličej je mi od někud povědomý a v mžiku mi dojde, že to je youtuber, kterého s kámoškou sledujeme.

Deníček

13. září 2015 v 15:18 | Magna
Ahoj lidi, tak jsem si řekla, že bych mohla přidat článek o tom, jak se mám, co dělám. Tak začnu dneškem. Dnešek není ničím zvláštní, je to takový den, kdy se připravuju do školy. Zrovna jsem dodělala referát na ZSV, za chvilku se půjdu ven projít a potom se budu muset zase učit, protože v úterý píšeme z chemie.

Včerejšek byl zase únavný den. Nic jsem nedělala, ani jsem nebyla venku a dokonce jsem odpoledne usnula. Byl to den po párty, takže jsem dávala přednost odpočinku.

A konečně pátek. Vrátila jsem se po škole domů a byla úplně znuděná a měla jsem špatnou náladu. Nevím, jestli to znáte, ale já když nemám žádný plány, tak se začnu nudit a to je špatně. Napsala jsem kamarádce, jestli by nešla o víkendu ven a odepsala mi, že může jenom dneska v pátek a že jde na párty, tak můžu jít s nima. Tak nás šlo celkem šest holek. Párty byla fakt super, byla to pěnová párty, takže tam tekla pěna a za chvíli jsme se v ní všichni koupali. Přišli tam i kluci z tanečních v obleku a rovnou šli do pěny. Taky jsem se tam vykousla s dvěma klukama a stihla jsem ztratit holky. Byla jsem celá promáčená a vypnul se mi mobil. Odešla jsem z párty, abych se podívala na hodiny. Bylo čtvrt na jednu a já neměla žádný odvoz. Autobus mi jel až ve čtyři ráno. Rodičům jsem slíbila, že budu v 11 doma a kdybych přijela takhle pozdě, tak by mě zabili. Nemohla jsem ani nikomu zavolat, protože jsem měla i promočený mobil. Naštěstí vše dopadlo dobře, protože jsem našla holky a kamarádky máma mě odvezla.


Takhle to tam vypadalo ↓

xakej

20. srpna 2015 v 21:31 | Magna
Nazdáreček páreček Smějící se. Přidávám další článek do deníčku. Dnes jsem vstávala na jedenáctou, pak půlhoďky byla na kompu, konkrétně jsem hrála howrse, jestli někdo zná. V půl dvanácté jsem měla oběd. Pak jsem četla knížku Chrám Matky boží v Paříži, máme to jako povinnou četbu na prázdniny a já jsem někde v polovině a ještě krom téhle knížky musím přečíst další dvě. Ve tři jsem jela do města do obchodního centra. Nic z oblečení mě nijak extra nezaujalo. Vrátila jsem se domů, nachystala věci s sebou na hokej. Tam jsem jela s kamarádkou, která vzala další dvě. Ti kluci, co byli kolem nás, byli pěkně zhulení, jako vždycky. Prohráli jsme 2:4 nad rusáky. Nejlepší to bylo, když jsme odcházeli. Já nemohla z těch kluků, oni mají fakt dobré hlášky:

"Ti rusové nemají žádné fanoušky."
Další kluk na to: "Ty vole, asi přijedou z Ruska, ne! :D"
A další: "No né asi, přijede se na to podívat Putin."

Přitom tento zápas byl přípravný, takže nebyl nějak hodně důležitý
(abyste pochopili ty kluky).

Stejná skupinka kluků o pár kroků dál:
"Jsem těhotnej!"
Jiný na to: "A s kým?"
"Nevím někdo mě napích ze zadu."
A třetí na to: "Takový to přiznání kluků na facebooku: a mně se to líbilo! :D"

lalala

27. července 2015 v 15:37 | Magna
Ahoj, dneska se mám skvěle. Tak nějak abych popsala svůj den. Můj den začal hrozně. Nevím, jestli znáte ten pocit, že vám o prázdninách zazvoní budík (v mém případě mobil) v půl páté ráno. Já ho znám až moc dobře. Kvůli brigádě musím vstávat dost brzo na mě, normálně když nemusím vstávat, tak klidně spím do jedenácti. Na brigádě mě pozdravil jeden fakt sexy opravář. Je mu tak 26 let, je hnědovlasý a má hezkou postavu. Ikdyž je to takový opravář, který většinou neopravuje.

"Nejde světlo."
"Tak si to opravte samy."

Zkrátka pravý gentleman. Ale dneska se na mě usmál, to teď poslední dobou nějak často. Vždycky, když mě vidí, tak se usměje. (Já mu to samozřejmě oplatím.) Po práci jsem hned jela do knihovny. Měla jsem totiž ze včerejška zjištěno, že tam mají knížku, která se mi zalíbila v knihkupectví. A byla jediná, tak hned jak se knihovna otevřela, to je v devět ráno, hned jsem pro ni šla.

Dala jsem si takové předsevzetí, že ji přečtu ještě než odjedu na dovolenou, abych mohla napsat na blog recenzi. No uvidíme, jak to stihnu, má to 312 stránek. Upřímně, já čtu velmi pomalu.
 
 

Reklama