recenze-knihy

Zamilovaná hypnotizérka

20. února 2017 v 22:06 | Magna

Kniha: Zamilovaná hypnotizérka

Podtitul: Láska může připravit člověka o rozum

Žánr: Romány

Rok vydání: 2016

Autor: Liane Moriarty

Počet stran: 410


Knihu ´Zamilovaná hypnotizérka´ jsem si zamilovala. Celá kniha je snadno srozumitelná, jsou v ní použity jednoduché věty, je vhodná pro relaxaci a přepnutí na jiné myšlenky. Příběh mě natolik nadchnul, až jsem měla knihu o 400 stránkách přečtenou za týden (a to jsem hlemýžď ve čtení). Co se mi nejvíce na knize líbilo, bylo to, že jsem chvílemi měla pocit, jako by to bylo napsané o mně, podobné situace a vztahy jako v životě. Postavy jsou jako živé, po chvíli čtení máte pocit, že je dlouho znáte. Tuto knihu jsem měla vyhlédnutou v knihkupectví už delší dobu, nejdřív mě zaujal obal knihy a i název, protože mě lákají záhadná témata, do nichž patří hypnoterapie - ovládání myšlenkami. (Mimochodem už se vám někdy stalo, že jste si řekli v duchu něco ohledně jiné osoby a ta dotyčná osoba po nějakém čase za vámi přišla, přestože vás neznala? Mně se to stalo už několikrát.) Pokusím se trochu nastínit děj: hypnotizérka Ellen se dá dohromady s Patricem, kterého roky pronásleduje bývalá přítelkyně Saskia. Ellen ji chce poznat, což se jí podaří, ale uvědomí si to až později, že se s ní už setkala. Saskia je na můj vkus šílená, vloupat se do bytu přítelovy holky a upéct sušenky, je zvláštní. Ale na druhou stranu mi ji je trochu líto, mám pro ni pochopení. Není tak zlá, jak jsem si o ni na začátku knihy myslela, že bude.

V knize se mi zalíbily některé věty:
•Představte si skutečné dveře. Velké, těžké dřevěné dveře se staromódním zámkem. Teď je zavíráte. Prásk. Zamykáte. Zahazujete od nich klíč. A jsou zavřené, Saskie. Zavřené už navždy.
•Vzpomněla jsem si, jak špatně mi z něj bylo, odpor k němu byl silnější než chuť na něj.

A víc už si, když budete mít zájem, přečtete sami.

Mé hodnocení:

Příběh /5

Konec /5

Psaní /5

Deník citového vyděrače

6. října 2015 v 18:14 | Magna
Kniha: Deník citového vyděrače

Žánr: Romány

Rok vydání: 2000

Autor: Simona Monyová

Počet stran: 135


Dnes dopoledne volala Františkova bývalá žena číslo dvě. Já jsem čtyřka.
Nic lichotivého, ale co nadělám.
"Potřebovala bych s ním mluvit," pravila naléhavě. Její hlas zněl sympaticky. Zajímalo by mě, jestli je hezká.
"Není doma. Mohla bych vám nějak pomoct?" zeptala jsem se.
"Vy byste měla pomoct spíš sama sobě," odvětila a zavěsila.
Celé odpoledne jsem hloubala nad smyslem té poslední věty.
Co tím mínila? Ví snad něco o mém úrazu?
A od koho? Od Františka? Stýká se s ním? A proč o tom nic nevím? Protože jsou milenci?

Levandulový pokoj

6. srpna 2015 v 15:34 | Magna

Kniha: Levandulový pokoj

Žánr: Literatura světová - Romány

Rok vydání: 2013

Autor: Nina George

Počet stran: 295

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe vyléčit nedokáže. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta...

Jen Perdu má svojí loď, na které prodává knihy. Pojmenoval jí Literární knihovna, protože každému člověku prodá takovou knihu, která toho dotyčného vyléčí ze smutku. Do stejného domu, ve kterém bydlí se přistěhuje žena Catherine. Její manžel odešel za jinou a ještě jí vykradl byt. Sousedky přemlouvají Jeana Perdua, aby Catherine něco dal, třeba stůl. Perdu to přijme. V jeho bytě je jeden tajný pokoj, Levandulový pokoj. Už v něm nebyl 21 let, od té doby, co ho Manon opustila.

Ten stůl je právě v tom pokoji. Se zkříženými prsty se vydá do Levandulového pokoje a daruje Catherine stůl. Catherine zjistí, že v tom stole je pro Jeana dopis, dopis od Manon. On si ho odmítne vzít. S Catherine se začnou vášnivě líbat. Jednou si to Perdu rozmyslí a ten dopis si přeci jenom vezme. Po přečtení dopisu se mu udělá špatně. O, jak špatně se zachoval a ten dopis otevřel po jednadvaceti letech.

V panice se vydá na svou loď a chce s ní odplout. Někam pryč, utéct ode všeho. Na loď mu přiskočí Max Jordan, Perduův soused a spisovatel. Plují spolu na jih Francie. Přidá se k nim ital Cuneo. Stanou se z nich přátelé. Jean po celé cestě píše dopisy Catherine. Cuneo se seznámí se Samy a začnou spolu chodit. Perdu se rozhodne pro konec Literární knihovny a daruje loď jim. Nakonec se dostane na jih Francie do Bonnieux. Tam se potká s manželem Manon, Lucem. Zjistí, co všechno se s Manon stalo. Nakonec vše dobře dopadlo, ale jak a co se stalo s Manon vyzrazovat nebudu.

Můj názor na hlavní postavu
Podle mě byl Jean Perdu někdy nepředvídatelný a choval se jako puberťák v určitých chvílých. Jinak samotář, který miluje knihy. V celku jsem si hlavní postavu oblíbila.

Zalíbily se mi některé věty, tak je napíšu:
Člověk si obvykle nelehne a nepřevaluje se ve svém štěstí jako řízek v mouce. Je to tak prchavý pocit!

Nezdá se ti zvláštní, že je láska tak tělesná? Tělo si mnohem lépe pamatuje, jaké bylo se někoho doýkat, než hlava, co ten člověk říkal.

Velkou chybou je, že tolik lidí, především žen, je přesvědčeno, že musí mít dokonalé tělo, aby byli milováni. Přitom tělo musí jen umět milovat. A nechat se milovat.

Knihu si můžete koupit zde.
 
 

Reklama