kratketexty

Opadané listí

2. února 2016 v 21:38 | Magna
Na zmrzlé zemi stojí stromy bez listí, holé větve ustrnuly na jednom místě. Proč jen přežíváte, kam zmizela radost a chuť do života? Ptám se zbytečně. Kam zmizelo listí vaše? Už nikdy nebude stejné jako dřív. Bláznivě vzpomínám na barevné listí.

Tuze jsem věřila červené, barvě lásky. Tou dobou jsi mě líbal ve větru. Barevné listí nás obklopovalo, oranžová, žlutá, červená a stromy kolem nás tančily. Šeptal jsi mi, že jsem tvoje zlato. Držel jsi mě jako princeznu, dával jsi mi pocit štěstí.

Listí zhnědlo a spadlo na zem. Červený list uschnul a ztratil se. Jako list ses přebarvil, někým jiným ses stal. Vzhlédla jsem ti do očí. Z tvých očí sršela nenávist a dále prázdná lhostejnost. Nechal jsi mě odejít a vše bylo u konce, nevěř červené.

Patříme k sobě

20. ledna 2016 v 15:47 | Magna
Kristián
Přijde ke mně Lucka. Tváří se jako obvykle, z očí jí srší zklamání a rty má pevně semknuté, s jejími hnědými vlasy si pohrává vítr. Nakloním se k ní pro pusu, když v tom se otočí na druhou stranu se slovy: "Máš kopačky. Vím o Nelle." A odejde. Co si o sobě myslí? Udělala ze mě přede všemi naprostého blbce. S Nellou jsem ji podvedl jenom párkrát a za to si může sama. Kdyby na Nellu z nepochopitelného důvodu nežárlila, tak by se to nestalo.

O den později
Lucie
Můj zrak zaujal Kristián. Roztomilý hnědovlasý kluk se zelenýma očima. Bruslí na ledě a drží se za ruku s Nellou, krásnou dlouhovlasou černovláskou. Neustále jí je nablízku a dívá se na ni stejně, jako dříve na mě. Miluje jí.


O týden později
Kristián
Nella se se mnou rozešla kvůli tomu, že jsem na ni přestal mít čas. A teď chodí s mým nejlepším kamarádem Filipem, udělala mi to naschvál. Jsem zklamaný.

Lucie
Chybí mi jeho příjemná vůně, postrádám jeho energický hlas. Chci Kristiána zpátky, miluji ho a nikdy jsem ho nepřestala milovat. Píši mu: "Chybíš mi." Rázem mi přijde odpověď: "Ty mně taky puso, nechceš jít ven?" Srdce mi buší jako o život, domlouvám si s ním schůzku.

Sejdu se s Kristiánem, dá mi na uvítanou pusu. Obejme mě kolem pasu, chytne mě za ruku a jdeme si sednout na schody k řece. Sednu si na něj, hraji si s jeho kaštanově hnědými vlasy, dívám se mu zhluboka do jeho zeleno-hnědých očí. Řekne mi: "Moc jsi mi chyběla, ale bál jsem se ti to říct. Už tě nikdy nenechám odejít."

Chtěl bych

5. července 2015 v 21:12 | Magna
Chtěl bych napsat báseň.
Chtěl bych aby ta báseň byla o mých skutečných pocitech.
O tom, jak moc tě miluju, jak o tobě sním a vysnívám si tě,
ale pro tebe jsem zbytečný jako sto párů bot.
Chtěl bych, aby báseň čtenáře bodala přímo do srdce.
Chtěl bych vystihnout své emoce.
Mé emoce jsou proměnlivé, ale nejvíc zůstává stesk po tobě.
Následuje hluboké zklamání. Zklamal jsem se v tobě.
Chtěl bych, aby ta báseň byla tak srdceryvná, že se u ní každý rozpláče.
Nejvíc ale brečím sám a ptám se sebe: kdy už to skončí?
Chtěl bych vyčarovat místo, kde jsme jen ty a já a nikdo jiný.
Jen ty a já.
Napíšu báseň o tobě.
 
 

Reklama