Únor 2016

Špatné období

14. února 2016 v 10:34 | Magna |  Útržky ze života
Ahoj všichni čtenáři mého blogu,

tímto článkem bych chtěla trochu objasnit mou nízkou aktivitu. Osoba v mé rodině, na které mi hodně záleží, vážně onemocněla. Je už delší dobou v nemocnici, nejdřív byla na jednotce intenzivní péče a teď je na ARO. Na ARO jsou návštěvy zakázané, takže jsem ji dlouho nenavštívila.

Včera mi řekl děda, že mu lékař sdělil, že je to s babičkou hodně špatné. Jinak řečeno, že se živá z nemocnice nejspíš nevrátí. Prý se zjistilo, že ten nádor, který měla, se zase rozběhl. Taky, že má málo bílých krvinek a problémy s funkčností kostní dřeně. A hlavně, že se špatně udýchává.

Babička odjakživa byla při mně. Od malička jsem ji často vídávala, byla jako moje druhá máma. Taky kamarádka, které jsem všechno mohla povědět, která mi poradila. Zkrátka pro mě je to velmi důležitá osůbka a celé tohle je pro mě velmi těžké. Ještě není po všem, dnes ji půjdeme navštívit (ačkoli návštěvy jsou zakázané).



Opadané listí

2. února 2016 v 21:38 | Magna |  kratketexty
Na zmrzlé zemi stojí stromy bez listí, holé větve ustrnuly na jednom místě. Proč jen přežíváte, kam zmizela radost a chuť do života? Ptám se zbytečně. Kam zmizelo listí vaše? Už nikdy nebude stejné jako dřív. Bláznivě vzpomínám na barevné listí.

Tuze jsem věřila červené, barvě lásky. Tou dobou jsi mě líbal ve větru. Barevné listí nás obklopovalo, oranžová, žlutá, červená a stromy kolem nás tančily. Šeptal jsi mi, že jsem tvoje zlato. Držel jsi mě jako princeznu, dával jsi mi pocit štěstí.

Listí zhnědlo a spadlo na zem. Červený list uschnul a ztratil se. Jako list ses přebarvil, někým jiným ses stal. Vzhlédla jsem ti do očí. Z tvých očí sršela nenávist a dále prázdná lhostejnost. Nechal jsi mě odejít a vše bylo u konce, nevěř červené.