Leden 2016

Patříme k sobě

20. ledna 2016 v 15:47 | Magna |  kratketexty
Kristián
Přijde ke mně Lucka. Tváří se jako obvykle, z očí jí srší zklamání a rty má pevně semknuté, s jejími hnědými vlasy si pohrává vítr. Nakloním se k ní pro pusu, když v tom se otočí na druhou stranu se slovy: "Máš kopačky. Vím o Nelle." A odejde. Co si o sobě myslí? Udělala ze mě přede všemi naprostého blbce. S Nellou jsem ji podvedl jenom párkrát a za to si může sama. Kdyby na Nellu z nepochopitelného důvodu nežárlila, tak by se to nestalo.

O den později
Lucie
Můj zrak zaujal Kristián. Roztomilý hnědovlasý kluk se zelenýma očima. Bruslí na ledě a drží se za ruku s Nellou, krásnou dlouhovlasou černovláskou. Neustále jí je nablízku a dívá se na ni stejně, jako dříve na mě. Miluje jí.


O týden později
Kristián
Nella se se mnou rozešla kvůli tomu, že jsem na ni přestal mít čas. A teď chodí s mým nejlepším kamarádem Filipem, udělala mi to naschvál. Jsem zklamaný.

Lucie
Chybí mi jeho příjemná vůně, postrádám jeho energický hlas. Chci Kristiána zpátky, miluji ho a nikdy jsem ho nepřestala milovat. Píši mu: "Chybíš mi." Rázem mi přijde odpověď: "Ty mně taky puso, nechceš jít ven?" Srdce mi buší jako o život, domlouvám si s ním schůzku.

Sejdu se s Kristiánem, dá mi na uvítanou pusu. Obejme mě kolem pasu, chytne mě za ruku a jdeme si sednout na schody k řece. Sednu si na něj, hraji si s jeho kaštanově hnědými vlasy, dívám se mu zhluboka do jeho zeleno-hnědých očí. Řekne mi: "Moc jsi mi chyběla, ale bál jsem se ti to říct. Už tě nikdy nenechám odejít."