Listopad 2015

Pátek třináctýho

13. listopadu 2015 v 17:55 | Magna |  Útržky ze života

Dnešní den mě nijak nepřekvapil až na jednu věc. Ve škole jsme měli hodinu angličtiny před velkou přestávkou, která trvá dvacet minut. Scházelo dvacet minut do konce hodiny a učitelka nám oznámila, že bychom měli očekávat cvičení požáru. Řekla nám, že pokud to nastane, že si máme sbalit věci, abychom se nevraceli zpátky do učebny. Se vším štěstím jsme zrovna byli v učebně až ve čtvrtém patře. Sledovala jsem na ruce hodinky a stále se nic nedělo. O patnáct minut později nám učitelka rozdávala papíry, na kterých byl článek o Díkuvzdání. Když jsem papír dostala, tak jsem si ho prohlížela a četla si článek pořád dokola (ani teď si z toho nic nepamatuju), protože jsem se nemohla soustředit. Mé myšlenky se neustále vracely k včerejšku (ten rozepíšu víc). V tom momentě se z rozhlasu ozval šílený zvuk připomínající praskání motoru. Pak nějaký hlas žáka oznamoval: "Hoří, evakuujte se!" Pak zase praskání motoru a znova tato vyřčená věta. Všichni si sbalili tašky. Učitelka si dokonce odběhla vedle do kabinetu, aby si taky sbalila. Ten zvuk v rozhlase mi lezl ale nehorázně na nervy. Asi po pěti opakování to naštěstí přestalo. Šli jsme po schodech dolů. Byli jsme ze všech tříd poslední, kdyby hořelo doopravdy, tak jsme uhořeli :D . Vyšli jsme ze školy a přešly silnici. Stoupli jsme si na kus louky podle tříd. Chvilku jsme tam stáli, pak zazvonilo na velkou přestávku a šli jsme zpátky do tříd. Dnes to byl normální školní den, při kterém se mi samozřejmě ani písemka nevyhnula. Ta byla však ohlášená, takže za to pátek 13. nemůže. Když jsem se vrátila ze školy, tak jsme si lehla na postel, poslouchala písničky a usnula. Ale tak ještě pátek neskončil, tak kdo ví, co se mi může stát.


No upřímně si myslím, že už to horší být nemůže. Včerejšek byl pro mě jako "pátek 13". Dozvěděla jsem se od kamaráda, který se to zas dozvěděl od svého kamaráda, který se baví s klukem, s kterým jsem něco měla. Prý ten kluk balí nějakou jinou holku. Naštvala jsem se a tomu klukovi napsala sbohem. Upřímně jsem si myslela, že už mě nechce, protože jsme za celých 14 dní nebyli venku, prý že nemá čas. Přitom ho moje kamarádka viděla ve městě, přeci pět minut na pokec si může najít každý, zkrátka nevěřím výmluvě "nemám čas". Tak bohužel všechno hezké končí, ovšem ten náš jako vztah byl ze začátku super, ale pak to šlo všechno do kytek. Psali jsme si a hádali jsme se přes facebook. Jo, taky si říkám, že je to dětinské, ale zkrátka se tak stalo. Takže nejspíš budu věřit na čtvrtek 12týho :D