Září 2015

Jak (ne)utíkat ze života

27. září 2015 v 20:11 | Magna |  ♦Téma týdne♦
Utíkat ze života se dá různými způsoby. Ať už braním drog, nadměrného používání alkoholu, hraním počítačových her, koukání od rána do večera na seriály, čtením knih nebo i blogováním. Většinu z toho co jsem uvedla není špatné. Špatné to je jen když to přeháníme. Každý si přeci někdy chce odpočinout do všedního života nebo od nudy. V tom případě je to v pohodě. Přečíst si zajímavou knížku, zkouknout novou sérii seriálu.


Mnohem horší je, když se pro vás stane realitou něco, co realitou není. Pro příklad se s vámi rozejde kluk a vy máte z toho strašné mindráky. Nevíte, co dělat a vymyslíte si něco. Pořádně se opijete. Zjistíte, že je vám to nakonec jedno, že se cítíte skvěle. Takhle to každý večer opakujete, až se z vás stane alkoholik.

Jiný příklad může být, že se šíleně zamilujete do seriálu. Ve škole nemyslíte na nic jiného, než na to, až se vrátíte domů a pustíte si další díl. V myšlenkách nad ním neustále přemýšlíte a domýšlíte si, jak bude pokračovat. Nemluvíte s nikým o ničem jiném. Ve škole odpočítáváte minuty až naposled zazvoní a sprintujete domů. Doma prásknete taškou o zem a ihned se jdete dívat na seriál. Při seriálu vás vyruší mobil. Kámoška by chtěla jít ven. Ale vy ji odmítnete, protože teď je to v seriálu nejnapínavější a přeci proč chodit ven, když se můžete dívat na seriál, že? Postupně se z vás stane nolifer.

Takže abych to shrnula: bavte se, sledujte seriály, hrajte počítačové hry, blogujte, ale hlavně nezapomeňte žít!

ahoj

23. září 2015 v 16:04 | Magna |  Útržky ze života
Ahoj, zdravím všechny své čtenáře. Na začátek se chci omluvit za předešlou neaktivitu. Myslím, že to taky znáte. Škola, musím se učit, jsem už ve druháků a jedem tvrdě už od začátku školního roku. Do konce týdne píšem dvě velké písemky (ani jednu pořádně neumím). Dál jsou kamarádi, byla jsem poslední dobou zaneprázdněna kámoškami. A kámošky skoro nikdy neodmítám, protože mít lidi, na které se můžete obrátit, je důležité. Poslední věc je nálada. Když není nálada, tak se vám nechce nic psát, chcete se jen z té špatné nálady dostat, odreagovat se a nepřemýšlet, co dát na blog. Odteď už budu přidávat víc článků i víc obíhat affs, takže se už na mě nezlobte.


Pokračuji v deníčku. Dnes jsem jela autobusem a koho nevidím. Přede mnou stojí dva kluci, jeden má brýle. Jeho obličej je mi od někud povědomý a v mžiku mi dojde, že to je youtuber, kterého s kámoškou sledujeme.

Deníček

13. září 2015 v 15:18 | Magna |  Útržky ze života
Ahoj lidi, tak jsem si řekla, že bych mohla přidat článek o tom, jak se mám, co dělám. Tak začnu dneškem. Dnešek není ničím zvláštní, je to takový den, kdy se připravuju do školy. Zrovna jsem dodělala referát na ZSV, za chvilku se půjdu ven projít a potom se budu muset zase učit, protože v úterý píšeme z chemie.

Včerejšek byl zase únavný den. Nic jsem nedělala, ani jsem nebyla venku a dokonce jsem odpoledne usnula. Byl to den po párty, takže jsem dávala přednost odpočinku.

A konečně pátek. Vrátila jsem se po škole domů a byla úplně znuděná a měla jsem špatnou náladu. Nevím, jestli to znáte, ale já když nemám žádný plány, tak se začnu nudit a to je špatně. Napsala jsem kamarádce, jestli by nešla o víkendu ven a odepsala mi, že může jenom dneska v pátek a že jde na párty, tak můžu jít s nima. Tak nás šlo celkem šest holek. Párty byla fakt super, byla to pěnová párty, takže tam tekla pěna a za chvíli jsme se v ní všichni koupali. Přišli tam i kluci z tanečních v obleku a rovnou šli do pěny. Taky jsem se tam vykousla s dvěma klukama a stihla jsem ztratit holky. Byla jsem celá promáčená a vypnul se mi mobil. Odešla jsem z párty, abych se podívala na hodiny. Bylo čtvrt na jednu a já neměla žádný odvoz. Autobus mi jel až ve čtyři ráno. Rodičům jsem slíbila, že budu v 11 doma a kdybych přijela takhle pozdě, tak by mě zabili. Nemohla jsem ani nikomu zavolat, protože jsem měla i promočený mobil. Naštěstí vše dopadlo dobře, protože jsem našla holky a kamarádky máma mě odvezla.


Takhle to tam vypadalo ↓

Citáty 0.1

8. září 2015 v 19:07 | Magna |  citaty
Ahoj, přidávám článek s citáty, které jsem si v poslední době oblíbila.

Nebuď jako cigareta, aby tě každý použil a zahodil, buď jako droga, aby bez tebe nemohl žít.

Kašli na chyby, který jsi udělal, protože TEĎ je to minulost.

Když je konec, odejdi. Nezalívej mrtvou květinu...

Jiná láska - první kapitola

3. září 2015 v 20:49 | Magna
Markéta z okna pozorovala, jak se cestou neustále mění krajina. Někdy vykoukl jehličnatý les, jindy žlutá pole. Nevěděla, kam jedou. Už jeli autem přes dvě hodiny. V autě nefungovala klimatizace, tak otevřela pořádně okno. Z předního sedadla se ozvala máma:

"Maky, jsi v pořádku? Vůbec nic neříkáš."
"Neboj mami, jsem v pohodě."
"Musíš z toho být celá nesvá, ale neboj, bude se ti tam líbit."
Vedle mamky se ozval její přítel Lukáš:
"Je to krásný dům se zahradou a okolí taky není k zahození."
Máma potom řekla něco ve stylu, že si tam určitě najdu kamarádky.
Zbytek už jsem nevnímala, bavili se spolu.

Maky ucítila mokrý čumák na levé ruce. Pohladila Hafa, který blahem zakňučel. Haf je malý pejsek, bílý s hnědými fleky, kterého Maky dostala ke svým dvanáctým narozeninám.
"Tak tady to je." Oznámil hrdě Lukáš.
Vystoupili z auta. Maky hleděla na ceduli Lačkovice. Nikdy nebydlela na vesnici. Rozhlížela se kolem sebe a viděla samé rodinné domky a lány zelené trávy. Vítr zacuchal její čokoládově hnědé vlasy. Zhluboka se nadechla a čichala tak čistý vzduch, jaký v Praze nikdy nepocítila. Zastavili se před bílým domem. Lukáš otevřel vrata a všichni vstoupili na pozemek. Máma objala Lukáše a řekla mu:

"To je ten nejkrásnější zásnubní dárek, jaký jsem kdy dostala. Jsi nejlepší muž na světě." Dál se spolu muchlovali a máma se strašně hihňala.
Markétě ani tak skvělý nepřipadal. Obyčejný bílý dvoupatrový dům.
Šla jsem se podívat do svého pokoje. Ten už vypadal celkem útulně. Natáhla jsem se na postel, po tom horku mě rozbolela hlava, a poslouchala jsem písničky. Pak jsem se podívala z okna. Výhled byl na naší zahrádku.

Maky chvíli sledovala, jak na světle zelené trávě tančí stíny stromů, jabloně a třešně. Zahlédla mámu, jak se baví se sousedkou. Zaslechla blížící se kroky. Do pokoje přišel Lukáš a sedl si k ní na postel. Prohrábl si rukou své blonďaté vlasy vyčesané nahoru, a pak promluvil na Markétu: "Nechceš se jít s námi projít po vesnici, ať víš kde co je?"
Byla jsem už odpočatá, tak mi ten nápad přišel vhod. Lukáš s mámou se drželi za ruce a Maky šla vedle nich. Míjeli domy ostatních, fotbalové hřiště, místní hospůdku U Pivína a supermarket COOP. Máma prstem namířila na vzdálený rybník.
"Maky, tam by ses mohla někdy stavit, v tomhle vedru je to skvělý nápad. Hezky se ochladíš vodou a třeba se s někým seznámíš."

Podívala jsem se tam. Vlastně to není taková dálka od našeho domu. Jsou to dvě ulice dolů. Lukáš se toho nápadu chytil: "No jasně, Maky, můžeš tam jít hned. Vezmi si plavky, už je máš nachystané ve skříni. My s mámou ochutnáme zdejší pivo." Eva a Lukáš odešli do hospody a Markéta šla domů pro plavky.
Cestou potkala tři hezké kluky, z nichž jeden dribloval s baskeťákem. Maky měla sto chutí na ně vypláznout jazyk, protože na ni zírali, jako kdyby přiletěla z Měsíce. Doma si Maky dala studenou sprchu. Pak hledala plavky a když už je konečně našla, tak si je oblékla. Do ruky si vzala ručník. Přes plavky si oblékla růžové letní šaty. Šla dolů po schodech. Haf zpozoroval, že se Maky chystá jít ven a chtěl jít taky.
"No tak jo, tak tě vezmu s sebou, no," odpověděla Markéta na prosící psí pohled.

Haf se radostí rozštěkal a začal kolem ní skákat.